Bar Peninsullo

*Už pár dní se potuluje na zemi jako smrtelník a tak nějak se jí to zatím líbí. Nezvykla si sice zatím na to, jaké má tělo ale takový život se jí líbí. Není spoutaná v podsvětí svým ohavným manželem, kterého by nejradši uškrtila vždy, když jenom promluví. Ano, tak moc Hádése nenávidí a přála by mu všechno jen to dobré ne. Přála si alespoň trochu normální život ale místo toho se z ní stalo monstrum. Vládkyně podsvětí a k tomu manželka někoho tak slizkého a odporného jako je Hádés. Občas má potřebu si jen tak zařvat, aby všechen ten vztek, který v sobě má alespoň trochu odbourala a to se jí docela daří. Nyní na zemi má vše, co kdy chtěla. Má přátele, má skvělý dům i klid, který si náramně užívá. O svém manželovi neví nic a jen doufá, že se nic taky nedozví. Konečně po dlouhé době žije život, který si řídí jen ona sama a je za to vděčná. Pociťuje, že žít jako prostý smrtelník ač se stálými schopnostmi je mnohem méně únavné a otravné jako žít v podsvětí a trestat každou duši po boku tyrana, který jí vězní několik set let. Se svými myšlenkami, které se jí vířily hlavou jako menší tornádo nad New Orleans se rozhodla zajít na nákup. Jelikož je žena, nákupy naprosto miluje. Užívá si každičký moment, kdy si může zkoušet nové a nové oblečení nebo doplňky, které na jejím dokonalém lidském těle sedí. Zatím vše, co si vybrala jí sedlo a věří, že tak to zůstane napořád. Už od pradávna má dobrý vkus a ten se přenesl i sem. Na zem. Na místo, kde žijí nevinné lidské duše, které netuší že se mezi nimi promenádují samotní bohové a někdo tak zvrhlý jako je ona sama. Po pár ladných krocích dojde k výloze značkového oblečení jak pánského tak i dámského a polkne. S úžasem v očích si prohlédne alespoň to málo co jde vidět skrze sklo a s nepatrným ale při tom dost ďábelským úsměvem vejde dovnitř do obchodu. Ladnou chůzi vpluje mezi regály s dámskými kalhotami a začne si jednotlivé kusy oblečení prohlížet jako diamanty, které vlastní ve své říší v podsvětí. Sice svého manžela nenávidí z celého svého srdce ale nemůže mu upřít jeho skvělý možná až moc skvělý vkus na šperky. Vždy jí dokázal obdarovávat skvělými kousky, ze kterých měla pokaždé velkou radost i když to většinou před ním komentovala slovy: díky ale nechci. Jedno se mu prostě upřít nedá a to je právě to, že svou ženu zná víc než kdokoliv jiný na světě. Jak by taky nemohl, když jí hlídá jako oko v hlavě a nikdy jí nedovolí být na chvíli osamotě. Kdyby se nerozhodla jít na zem, nejspíše by zešílela. Hádés je neskutečně majetnický a to jí leze už několik let na nervy. Ona sama se snaží být co nejlepší manželkou ale nejde to, když má za manžela nevěrníka, slizouna a ještě ke všemu žárlivce, který by jí nejradši připoutal k posteli, aby nemohla nic. Nakonec si jí v ochodě nezaujme nic natolik, aby to musela mít a proto zklamaně vyjde ven.
Povzdychne si a rozejde se druhým směrem. Po chvíli bezduché chůze natrefí na bar, který jí hned na první pohled zaujme. Neváhá tedy ani minutu a vejde dovnitř. Zamíří si to rovnou k baru, kde se usadí na krajní barovou židličku. Kabelku si odloží do klína a pohled zaměří na pohledného svalnatého barmana, který si jí všiml hned, jakmile se k baru přiblížila. Hodí po něm provokativní pohled a palcemsi setře koutek rtu.* Dám si whiskey a než se mě zeptáte na mé číslo, rovnou říkám, že nemám zájem. *Mrkne na něj a hrábne do kabelky, ze které vytáhne malé zrcátko s květinovým vzorem. Rozevře jej a podívá se do něj.* A tu whiskey co nejdřív prosím. Vidím že mě sledujete. *Pronese pobaveně a zrcátko zaklapne. Hodí ho zpátky do kabelky a nakloní hlavu do strany.*

Smrtelník. Před pár dny ještě bůh, ale musel se přidat k ostatním, protože nechtěl být sám tam nahoře. Hlavně se chtěl nějak vyvlíknout z povinností jako bůh. Aspoň si mohl vybrat tělo jako by se mu líbilo a hlavně mu zůstaly schopnosti. Aspoň si život smrtelníka mohu ulehčovat. Už dlouho záviděl smrtelníkům jejich životy, kde se kolikrát nemuseli o nic starat a měli volnost, zatímco bohové seděli nahoře, kontrolovali je a další takové věci. Život boha ho nikdy nebavil. Život plný povinností. To není nic pro něho. Tohle je novinka. Pociťuje hlad, žízeň, bolest. To co tam nahoře neprožíval.
Sedí ve své kuchyni a čte si noviny co se děje nového ve světě. Nic zajímavého. Jen se tam objevují samí šílenci nebo divní lidé. Před sebou má kávu a rohlík, do kterého si zatím ani jednou nekousl. Je zvláštní pociťovat hlad. Konečně se natáhl pro pokrm, který ležel před ním a s chutí se do něho zakousl. Podíval se na hodiny. Čas jít ven. Dojedl své jídlo, vypil svou kávu. V černé košili, pod kterou měl šedé triko, které obkreslovalo každý jeho detail na těle a černých kalhotách se vydal ven do města. Přesněji do obchodní čtvrti. Chtěl se podívat po nějakém oblečení a hlavně po něčem novém. Je asi divné chodit v tomhle světě v jednom a tom samém oblečení pořád. Vydal se někam do baru. Dneska si chce užít když mu jeho vedoucí dala volno a nemusí koukat na kusy hadrů, které musel furt někam skládat, přeskládávat a poslouchat debilní kecy své vedoucí. Pomalu mířil k baru. Hodlá se tam pořádně ztřískat a možná se i porvat. Rozrazil dveře a zaslechl pár hlasů, které si říkají kdo to sakra je. Sundal si svůj kabát, který pověsil na stojan a vydal se k baru. Jednu whisky. Požádal a očkem se rozhlížel po ostatních. Pár osob tady je, pro nějakou malou hru, ale někteří jsou přímo vyzývaní k prohře. Dostane před sebe svou whisky. Chvilku si ji prohlíží a pak se z ní napije. Miluje tu chuť. Cítí jak se do něj zapichují pohledy různých čumilů a poslouchá jak se všichni baví.

Od té doby co Persefona odešla z podsvětí, mocného Háda nebaví trestat a mučit smrtelníky, když nemá svoji ignorantskou ženu po svém boku. Tolik věci co pro ní udělal a ona si toho ani nevážila, přece jenom ji dostal od její matky a dokonce ji čas od času dovolil jít do světa smrtelníku a co za to dostal? jenom nevěru a nadávky od Persefony. "už toho mám dost" řekl si otráveně a rozhlédl se po svém paláci "je čas si trochu pohrát ve světě smrtelníků a najít tu mrchu Persefonu". Po hodině příprav a hledání zjistil kde Persefona je a jak si zrovna říká ve světě smrtelníků "Gemma DiTreva, měla si spíše říkat Ashley, protože až jí najdu tak z ní zbude jenom popel" řekl naštvaně a lusknutím prstů se objevil ve světě smrtelníků,tohle se stalo před několika dny, v tuto chvíli pod jménem James Treva putuje světem a docela se mu tu líbí, smrtelníci se totiž během těch let zlepšily v oblasti hříchů a to je potrava pro boha podsvětí. Jednoho dne se rozhodl že si zajde do místního baru, hned jak tam přišel uviděl nádhernou ženu o které netuší že je Gemma, hned si k ní přisedne a s úsměvem který by roztál srdce i několika žen najednou "Dobrý den mladá slečno" řekne s lehkým řeckým přízvukem "nemohl jsem si nevšimnout, že taková překrásná dáma sedí v tomto baru sama" řekne s lehkým úsměvem a čeká na její odpověd´

*Věnuje barmanovi přísný ale při tom sexy pohled a rozhlédne se, kdo všechno tady je. Je pozdní odpoledne a v baru je víc lidí, než by čekala. Nejspíš takový smrtelníci prostě jsou. Je jím jedno, kdy se chodí bavit i když vědí, že na to není vhodná doba. Vlastně ona nemá komu co vyčítat. Sama raději zvolila bar před jiným podnikem.* Díky. *Otočí se zpátky k baru, neboť zaslechla, že jí barman položil skleničku na pult. Nezaujatě si jí vezme k sobě a uchopí jí do své malé ženské ručky. Zvedne jí vzhůru a všimne si hnědovlasého muže, který si přišel k ní a sedl si vedle. Nad jeho poznámkou směřovanou  na její osobu protočí otráveně panenkami. Nemá ráda, když se jí někdo snaží balit v baru a zvláště ne, když se jedna o smrtelníka. Vytočí se k němu tak, aby na něj dobře viděla a podívá se mu do očí.* Kdyby jste mě znal, zjistil by jste, že já anděl opravdu nejsem. A když dovolíte, ráda bych si vypila v klidu své pití. Nemám náladu se s Vámi bavit. Nejste můj typ a takové lichotky se mi hnusí. *Mrkne na něj a otočí se zase zpátky. Čelem k baru. Sama pro sebe si povzdychne a upije z vroubkované skleničky. Tu hned položí na místo, odkud jí vzala a zaslechne další hlas. Tentokrát mnohem příjemnější a víc smyslnější s typickým úchvatným řeckým přízvukem.* Asi bych Vám měla zopakovat to samé, co jsem řekla tomu muži, který sedí vedle mě z druhé strany. *Ušklíbne se a na tajemného muže s úžasným přízvukem se podívá. Tentokrát s větším zalíbením. Zaujal jí ale ne natolik, aby se s ním hodlala bavit.* Pokud stojíte o mou pozornost, chce to víc než lichotky na mou osobu. Svých předností jsem si moc dobře vědoma a není třeba, aby mi je nějaký muž připomínal. Každopádně pokus slušný. *Mrkne na něj a provokativně si olízne spodní ret. Vždycky ráda muže provokovala a to platí především i o jejím manželovi. Hádés se jí vždycky snažil držet pod zámkem a ona se bavila alespoň tím, že ho často provokovala. Užívala si ten pohled na něj, když se rozzuřil a začal vyvádět jako smyslu zbavený. Alespoň tohle pro ní byla zábava, které se nemohla jen tak nabažit. Vždy si totiž na něj vymyslela něco jiného a sledovala jeho reakce, které občas byly až moc přestřelené. * A jestli jsem Vás neodradila, můžete mi koupit pití s tím, že já se pokusím být milý a Vy mi můžete říct něco o sobě. Třeba proč Jste skončil právě v tomhle baru v tento čas. *Nasadí svůj falešný milý úsměv a znovu popadne do ruky skleničku se zlatavou ostrou tekutinou, kterou si zamilovala hned po prvním ochutnání.  Přiloží jí k ústům a obsah v ní vypije na ex. Palcem si setře kapky ze rtů a začne si na oko nervózně se skleničkou pohrávat. Musí začít působit víc lidsky a neupoutávat na sebe pozornost. Možná by měla přehodnotit své chování a začít vystupovat jinak. Jenomže díky svému muži a pobytu v podsvětí se změnila. Celá její duše potemněla a ona se z toho nemůže dostat zpět. Je plná zášti, nenávisti a tužby po pomstě.*

Hned potom jak si ho Gemma všimne tak se šibalsky usměje, barmanovy přistrčí lístek na kterém má objednávku, 2 panáky whisky, potom co jsi Gemma olízne ret tak mu to připomene Persefonu, jak ho ten Satan v ženským těle provokoval nejen tím že ho sama s libostí přitahovala, ale i s emocemi co v něm vyvolávala...nejčastěji vztek."vy musíte být vážně oblíbená že?" řekne trochu výsměšně, jelikož mu připomíná persefonu tak ji bude škádlit a provokovat, sice ji tedˇ nebude trestat, jak většinou persefonu, ale bude jí hodně provokovat. "kde je mé vychování" smekne klobouk co má na své hlavě a odhalí své vlasy černé jak havraní křídla, které má bohužel v lehce rozcuchané "James Treva k vašim službám" řekne zase se svým řeckým přízvukem, který ho bude trápit ještě nějaký ten pátek, ale nevadí, představí se jako pravý gentleman, i když to není k jeho povaze zrovna přesné, on je přesný opak gentlemana, je nelítostný a krutý jako podsvětí samo, přece jenom ho pohaní samotná podstata krutosti a nenávisti. potom co se představí si dá klobouk zase na svojí hlavu a zakryje své vlasy, koukne na Gemmu a v jeho očích se objeví lehký plamen vášně, který neměl v očích snad od stvoření kerberose, jak mu ten tříhlavý chlupáč chyby, pamatuje si jak roztomilé stěně to bylo, jak ho s láskou vychoval do nelítostného ochránce bran podsvětí

*Po chvíli skleničku odloží zpátky na místo a podívá se barmana, který před ně postavil další dvě. S chutí si tu, která je určená právě pro ní přitáhne k sobě a podívá se na neznámého muže, který se jí docela líbí. To ovšem nedá na sobě znát. Určitě ne hned a možná že vůbec. Bere ho prostě jako někoho, koho potkala v baru a jakmile z něj odejde, prostě na něj zapomene a oba dva si půjdou po svém.* Jsem oblíbená dost. *Mrkne na něj a ještě o kousek víc se k němu přiblíží.* Nerada si prostě někoho připouštím k tělu. *Vysvětlí mu na rovinu a odtáhne se do bezpečné vzdálenosti, při čemž si prohrábne své dlouhé havraní vlasy. Chce ještě k tomu všemu něco dodat, jenomže jí ten muž předběhne a proto spolkne to, co chtěla říct a zaujatě si ho prohlédne. Jakmile odhalí své vlasy, usměje se nad tím. Nad jeho představením se pozastaví. Nechtěla, aby se jí představoval, protože ani ona představování nemá zrovna dvakrát v lásce ale zase si je vědoma toho, že tohoto muže víckrát neuvidí, takže jí může být naprosto jedno, že zná její jméno. Neochotně se usměje a olízne si ret tak, jako to dělá vždycky. Je to její zlozvyk, kterého se za nic na světě nemůže zbavit. Tímto je prostě svá.* Těší mě Jamesi. *Kývne hlavou a uchopí skleničku do ruky.* Já jsem Gemma DiTreva. Nemohla jsem si nevšimnou podobnosti mezi příjmením. Skoro jako kdyby jsme byli rodina. *Ušklíbne se a zatřepe nad tím hlavou. Samozřejmě to dál rozebírat nechce. Jen to prostě nadhodila, protože jí to přišlo poněkud zvláštní ale čert to vem.* Co takhle si připít na naše setkání? Nestává se často, aby mě někdo zaujal a ještě se nezalekl mého chování. Zatím jste neutekl a toho si vážím. Většina mužů to totiž vzdá hned, jakmile se je pokusím od sebe odpudit. *Pokrčí nevinně rameny a spojí rty do úzké linky. Je docela zvědavá, jakým směrem se tenhle rozhovor bude posouvat. Kolem ní se motá hodně mužů a vždy se je snaží odmítat ale z nějakého důvodu jí přijde právě tady ten jiný než ostatní. Zatím si nedokáže vysvětlit čím to je ale tuší, že časem na to přijde. Hodlá ho tady totiž nějakou dobu zdržet. Ona sama se nikam nechystá, protože žádné plány na zbytek dne nemá. Sice má dost přátel ale občas je radši, když se setká s náhodnými lidmi, kteří se jí nesnaží soudit nebo se v ní vyznat. Prostě s nimi stráví jen pár hodin nebo minut a tím to pro obě strany končí a to je pro ní čas od času víc než vyhovující. Pořád není tak úplně totiž zvyklá na lidský život a občas má opravdu velké problémy se ovládat a kontrolovat vše, co dělá. Stále má moc a občas i chuť lákat někoho na scestí a tím mu zařídit ukrutný osud dole v podsvětí. Vrátit se totiž dolů pro ní není žádný problém. Jenomže po tom zas tak úplně netouží a to právě hlavně díky Hádésovi, který se jí nejspíš už snaží najít.*

Hned jak se Gemma představí, tak ví že to je jeho žena Persefona, sice to nedá na sobě vědět, ale těší se na to kam konverzace povede, je to už dlouho co jí viděl, i když by ji zrovna mohl vzít zpět do podsvětí tak nechce, přece jenom se mu tu líbí."Máte pravdu" lehce se zasměje a koukne se na ní s větším zájmem "možná to je osud, má paní" řekne stejně jako když gentleman souhlasí s královnou, i když by ji tak rád vrazil, ale nemůže, přece jenom nechce aby jeho krytí prasklo. hned jak s ní domluví, tak vezme svojí skleničku co barman přinesl a lehce se napije, přece jenom si chce vychutnat chutˇ whisky naplno, miluje lidský alkohol, sice není jako v podsvětí, ale i tak whisky je whisky. "Čím se živíte slečno?" snaží se mluvit jako gentleman, lidský svět má na něj nějaký vliv o kterým zatím netuší, ale za pár měsíců možná už nebude ten stejný Hádes. V minulosti byl Hádes takový bastard co by mlátil ženu, jen za to že mu nepřinesla noviny, takový bastard byl. Hned jak si všimne toho jejího zlozvyku, tak ho to trochu rajcuje, přece jenom to je jeho žena, ale takhle ho nikdy nepřitahovala, vždy měl radši výchovu Kerbera, protože byl roztomilý a dokonalý pes, tak neuvěřitelně mu chyby, ty procházky a všechno. Hned potom co se napije své whisky, tak jí odloží na stůl a kouká do Genmyných překrásných očí, no vážně je to neuvěřitelně přitažlivá žena, dokonce i Afrodita by vybledla závisti před její krásou.

Osud? tak to si nemyslím ale budiž.. *Ušklíbne se a upije ze své skleničky, kterou poloprázdnou odloží na barový pult před sebe a zadívá se Jamesovi do očí. Které jsou mimochodem úplně nádherné. Dala by si říct, kdyby zrovna měla náladu na nějaký románek. Poslední dobou na tohle náladu nemá, ale něco jí říká, že se to změní a bude to brzy. Už by konečně ráda potkala někoho, kdo by podle ní stál za to. Vždycky se snažila si jen užívat a využívat každého. Vlastně celou tu věčnost, kterou trávila v podsvětí byla držená násilím a to s mužem, kterého z celé své duše nenávidí a když se konečně dostala ven, začala si užívat. Výhoda být tady na zemi nespoutaná s někým, kdo jí stejně nikdy nemiloval a jen se jí snažil využívat a vytvořit si jí k obrazu svému. Nejspíš se někdy pokusí najít někoho, komu by na ní záleželo, aniž by se jí snažil využívat nebo jí poznat. Stejně nikomu nikdy neprozradí, kdo ve skutečnosti je.* Čím se živím? To je dobrá otázka. *Usměje se a na chvíli se odmlčí, protože prostě neví, co mu má říct. Na tohle se jí ještě nikdy nikdo nezeptal. Nebo se nikdo k tomu nikdy nedostal. Těší jí, že se někdo zajímá o její život a nesnaží se jí sbalit všemožnými způsoby, které se jí naprosto hnusí. Tenhle Řek se jí začíná opravdu líbit a tak je odhodlaná zjistit o něm něco víc.* Jsem barmanka. Barmanka ve Strip klubu. *Ušklíbne se a polkne.* Docela mě ta práce baví. Sledovat ty rádoby krásky, co tančí kolem tyčky a myslí si jak jsou strašně přitažlivé je vážně zábava a nebo ty nadržené prasata, které nemají žádné hodnoty. *Pokrčí rameny a zasune si neposlušný pramen vlasů za ucho. Další z jejich typických znaků. Je holt dost nápadná a některé zlozvyky jí zůstaly. Bohužel, s tím se neumí poprat a nejspíš jí to už zůstane.* A co děláte Vy? A neříkejte mi, že jste ten typ chlapa, který vede nějakou obrovskou firmu a snaží si zpříjemnit den v baru. Typla bych Vás ale na někoho, kdo vlastní něco velkého. *Přimhouří oči a usměje se.* Mám pravdu? nebo se naprosto milým? Prý mám dost dobrý odhad na lidi. *Pochlubí se a přehodí si nohu přes nohu. Kabelku odloží na pult vedle své skleničky a znovu si olízne spodní ret, což je podle hodně mužů i žen sexy. Ona to tak nebere. Dělá to totiž od malička a vlastně si to mnohdy ani neuvědomuje.*

Docela ho překvapilo že tak pěkná holka jako ona pracuje ve strip klubu,ale co by čekal od vlastní ženy, přece jenom ho to nepřekvapilo jak skončila, ale furt bohyně a nemohla použít svoje schopnosti aby byla něco jako manažerka? "Já? heh dobrá otázka" lehce se zasměje a dopije ten zbytek whiskey co má ve skleničce "ted´ zrovna nic, ale za pár dní si tu otevřu jazz klub" je to pravda, bude otevírat jazz klub jménem ,,Underground", sice tedˇ se snaží sehnat kapely a nástroje. "bude to takový menší klub, zapadlý, ale útulný sháním akorát personál" zasměje se lehce, jelikož trochu lže, víme jak to bude dlouho trvat, než ho otevře, ale co už se těší na tu užasnou muziku co tam bude, přece jenom jazz to je jako balzám pro duši, kterou Hádes skoro nemá "a vážně?" trochu se zasměje "já a velká společnost? já nejsem zrovna dobrý obchodník, pokud chcete, můžu vás zaměstnat jako barmanku, navíc kdo by se chtěl věčnost koukat na perverzní smrtelníky, co Persefono?" ušklíbne se a začne se smát, přece jenom ví kdo je a ví jak jí vyděsit "dlouho jsme se neviděly, že?" sundá si klobouk a upraví si lehce vlasy, ofinu si rukou prohrábne na levou stranu. Nebude jí vyhrožovat, jen jí chce nabídnout příměří a omluvit se aspon za 50% věcí co udělal, protože některé věci co udělal ho vůbec netrápí.

*Zaujatě ho poslouchá a přemýšlí nad tím, co právě na tomhle muži je zajímavého. Nějakým způsobem se jí zalíbil, ale zatím si nedokáže uvědomit čím. Jakmile začne mluvit o klubu, který si chce otevřít, polkne. Jazz se jí docela zalíbil. Nedávno byla vtáhnutá svými přáteli do jednoho z těch klubů a musí uznat, že se jí ta hudba zamlouvá i když je pravda, že preferuje spíše Rock nebo Pop. Třeba taková Lady Gaga. Slyšela jí jednou, a prostě si tu ženu zamilovala.*  Hledáte personál? Tak to máte štěstí, protože mám dobré kontakty, které Vám mohu s radostí předat. *Poví na její vkus až možná hodně mile a vydechne. Chce k tomu všemu ještě něco dodat ale zaskočí jí to, co jí James řekne. Zalape po dechu a vyskočí ze židličky jako smyslu zbavená.* Do hajzlu! Jak jak jsi mě našel? *Vytřeští na něj překvapeně oči a začne couvat. Udělá tři kroky dozadu a zastaví se. Přeglgne a vrátí se zpátky k němu. Vrazí mu facku a podívá se mu hluboce do očí. Střelí po něm naprosto nenávistný pohled, který v zákoutí skrývá bolest.* Jsi neuvěřitelný. To mi nemůžeš dát ani chvíli klidu? To prostě nemůžeš žít s pocitem, že s tebou nechci nic mít ? Proč si nemůžeš stvořit nějakou další obludu a přestat mi ničit život? *Nadzvedne obočí a stáhne ruku k tělu. Naštval jí teď a to neuvěřitelným způsobem. Nečekala, že jí najde tak rychle. Vlastně, aby byla upřímná, naivně doufala, že jí ani hledat nebude ale to by nebyl on.* Aby bylo jasné lásko, já se dolů nevrátím i kdyby jsi kvůli tomu měl zničit celou zemi. Nebudu sedět na zadku a snášet tvé výlevy a nesmyslné nároky, které jsou výtvorem totálního magora, který má radši psa než vlastní ženu. A ke všemu k tomu ženu, kterou mu slíbil její otec! *Zařve na něj, jelikož je prostě neskutečně rozčilená.* A aby bylo jasné, tady si mě nárokovat nebudeš, takže ti doporučuji, zmizni z mého života a vrať se zpátky. *Výhružně na něj ukáže prstem a otočí se k němu zády. Popadne svou kabelku a rozejde se pryč. Cestou mrkne na toho svalnatého barmana a vytáhne z kapsy kalhot svou vizitku. Hodí mu jí na pult a pošle mu vzdušnou pusu. Samozřejmě tím chce hlavně naštvat svého manžela, protože ten barman není ani její typ ale nebyla by to ona, kdyby se Hádése nesnažila vyprovokovat. V tomhle si jsou prostě neskutečně podobní. Provokují se navzájem a vždycky to skončí akorát tím, že se spolu vyspí a nebo se jako správní bohové poperou a to bývá občas dost kruté.*

když vlepí facku tak se zasměje a olízne si rty "to byla rána holčičko" řekne výsměšně a koukne na barmana na kterého vrhne tak studený výraz, že se barman zarazí a koukne jinam. už ví co udělá, prvně vyvolá své vidle a donutí barmana aby mu dal tu vizitku, potom si k sobě přitáhne flašku té whisky a vypije jí najednou. nezajímá ho Persefona, ale vezme si tu vizitku a začne vytáčet to číslo které je na té vizitce. potom ji začne volat "ahojda holčičko" začne trochu vtipně, aby jí trochu uklidnil "musím uznat, ta rána byla sakra dobrá, ale ted k věci, nechci aby ses vrátila, víš chci tu taky začít znova a prvně jsem se ti chtěl omluvit za to že jsem nebyl takový manžel jakýho sis přála" řekne překvapivě mile a upřímně, je to dost neobvyklé že zrovna Háda."co začít s čistým štítem a já z tebe sejmu tu kletbu manželství a strip baru?" zasměje se a koukne na strop baru "tenhle svět se mi líbí, i když mi tu chyby Kerberus, můj malý chlupáč, který ho jsi taky milovala více než mě" zasměje se a nadechne se "no nic tak sbohem Gemmo" zavěsí a mrskne telefon po stěně a rozbije ho "Kurva, co to se mnou je že za tou děvko dolejzám?!" řekne naštvaně a zaplatí za ten alkohol co dneska vypil, zaplatí i za Persefonu, tohle bude ještě zajímavé.

*Naštvaně vyjde ven a zabouchne za sebou. Divoce si odhrne vlasy z čela a vydechne. Má takový vztek, že by nejradši všechno rozmlátila nebo někoho sejmula. Hádés jí překvapil. Nečekala, že se ukáže tak brzy. Čekala spíše nějakou léčku, protože právě tohle je jeho styl.* Idiot. *Zabrble naštvaně a rozejde se od baru pryč. V tom jí však zazvoní telefon, nad čímž nakrčí nos a vyhrabe ho z kabelky. Bez toho,  aniž by se podívala kdo jí volá to zvedne a zastaví se. Hned pozná, že je to Hádés. Protočí nad tím panenkami a pozorně ho poslouchá. Přemítá si v hlavě vše co říká a nestačí se divit. Samozřejmě že mu ty jeho kecy nevěří. Zná ho až moc dobře a ví, že se nikdy neomlouvá. A pokud ano, nemyslí to vážně. Takový on je. Jeho slova vstřebává a snaží se pochopit jejich podstatu. Než však stačí cokoliv říct, zavěsí jí, nad čímž se zamračí a otočí se. Strčí telefon zpátky do kabelky a rozejde se zpět k baru. Vejde dovnitř a podívá se na Hádése, který je stále na tom samém místě. Sjede ho přísným nenávistným pohledem a kabelku odloží na barovou židličku, na které před chvíli seděla.* Nikdy jsem tu tvou odpornost neměla ráda. To ty jsi toho čokla bral jako něco, bez čeho nemůžeš žít a tím jsi nadobro ztratil mě. Nevěřím, že jsi tady jen tak a chceš tu žít. Podsvětí je pro tebe všechno, tak proč ta náhlá změna? *Zeptá se podezíravě a pokračuje.*   Nevěřím, že právě na zemi chceš žít. A tvá omluva? byla asi stejně falešná jako naše láska. Nikdy jsem tě skutečně nemilovala a ty jsi nikdy nemiloval mě. Byla jsem ti přidělená jako nějaký trumf. Získal jsi mě jen tak. Bez citů nebo snažení o mou přízeň. *Uhne pohledem a přešlápne.* Zničil jsi mi život. Odrhl jsi mě od všeho co jsem milovala. Uvěznil jsi mě v podsvětí a vytvořil jsi ze mě monstrum. To je něco, co ti nikdy neodpustím a vždycky tě za to budu nenávidět i kdyby jsi byl sebelepší a snažil se mi snést i modré z nebe. *Protočí panenkami.* Teoreticky samozřejmě. Takže si strč svou omluvu i ten svůj sexy obličej pryč a odpochoduj zpátky dolů. Vytvoř si domácího mazlíčka a začni se starat o své věci. Stejně mě nepotřebuješ. Tak se nesnaž mě tady pronásledovat nebo mě kontaktovat. Jasné? *Zvýší na něj hlas a znovu se na něj podívá tím svým typickým pronikavým pohledem, který dokáže okouzlit nejednoho muže. Vytvořila si vskutku úchvatné tělo, které jí prostě sedí a líbí se jí.*

Persefoniny slova ho nějak nezastrašila, v klidu dopije flašku whisky co měl u sebe. Potom si oddychne a chvilku začne přemýšlet, sice se jí omluvil, ale čekal že mu to neuvěří, přece jenom ji udělal nejrůznější hnusné věci. "Darling, ta omluva byla tak pravdivá jako moje nenávist vůči mým bratrům" řekne s jeho normálně klidným hlasem a potom se zasměje "docela sranda že si stěžuješ,v podsvětí jsi v období zimy" řekne více hlubším hlasem "a zima se tomu začala říkat, kvůli tomu že tvoje matka nedokáže bez tebe vydržet ani 2 debilní dny" je to pravda, Persefona je nucená se vracet jenom na zimu, ale teoreticky za to může Hádes. Když měla Persefona jít pryč aby se mohla na zem vrátit úroda, tak jí dal do jídla semínka co ji vtáhnou zase do podsvětí. "Navíc ty a trofej? vždyt si spala snad s každým bohem na Olympu" řekne naštvaně a jeho oči začínají zhnout nenávistí "dokonce ses vyspala i s Dionýsem, DIONÝSEM!!!" oooh jak on nesnáší Dionýsa, kdyby měl jen možnost, tak ho spoutá do nejhlubších hlubin Tartaru a tam by ho mučil jak toho nácka jménem Hitler. Po chvily se uklidní a sedne si na židličku "omlouvám se nechtěl jsem na tebe křičet" řekne sklesle a ukáže gesto barmanovy at mu přinese další láhev whisky "víš já chci taky žít v tomhle světě, prvně jsem tu byl abych tě našel, ale dost se mi tu líbí" lehce se usměje a když mu barman přinese flašku whiskey tak jí otevře a začne pít. 

*Složí ruce zpátky podél těla a nepřestává si ho prohlížet. Pozorně poslouchá vše co říká, při čemž se nestačí divit. Zavrtí nad jeho slovy hlavou a odmlčí se. Jednou rukou se chytne o barový pult a druhou rukou si prohrábne své jemně kučeravé havraní vlasy jejíchž délka dosahuje do půlky zad.* Já že jsem spala s každým na Olympu? *Zavrtí pobaveně hlavou a zasměje se.*  Jsi neuvěřitelný. Vždyť to není pravda! Jo, to máš pravdu. S tím jsem spala. *Pokrčí rameny a ušklíbne se. Spala s více bohy to je fakt, ale až tehdy, když se dostala do podsvětí. Dříve byla jiná. To Hádés a život dole jí změnil. Jenomže ani on nebyl svatoušek. Vždy měl nějaké bokovky a to jí i přes tu nenávist k němu vždy štvalo a nejspíše ani nepřestane. Kdyby na nějakou ženu, se kterou si kdy užíval narazila, vyrvala by jí vnitřnosti z těla a ani by nemrkla. Pořád je to její manžel a v zákoutí své temné duše k němu něco cítí. Nechce si to přiznat, ale část jejího zkaženého srdce patří jemu a to se nikdy nezmění, i kdyby jí provedl cokoliv. Jen se to snaží skrývat, protože kdyby se to dozvěděl, využil by toho a ona by trpěla ještě víc a další bolest navíc už prostě nesnese. Už tak je její život jedno velké utrpení.* Takže tobě se na zemi líbí? *Provokativně se zasměje se posadí se na barovku hned vedle své kabelky. Mávne na barmana aby k ní přišel a objedná si rovnou flašku Whiskey. Tak jako její manžel. V tomhle si jsou prostě podobní.* Tak já ti něco řeknu. *Vytočí se na něj, aby mu viděla do tváře a pokračuje.* Ty jsi mi ničil život dole, já ho budu ničit tobě. Budu ti dělat ze života peklo. Udělám to, co jsi dělal celé roky ty. Budu tě neustále pronásledovat a nakonec se stanu tvou noční můrou. Víš má lásko... *Nakloní se k němu a pohladí ho po tváři.* Chci aby sis okusil, jaké to je trpět. Chci aby jsi zažil stejné utrpení a nejistotu. Budu tě pomalu ničit a při tom sledovat, jak trpíš a rozmýšlíš nad svým ubohým životem. Nic jiného si totiž nezasloužíš. Taky vím jak na tebe. Jsem tvá žena a znám tvé slabosti ať už chceš nebo ne. *Olízne si ret a vezme si k sobě flašku, kterou před ní postavil barman. Oddělá z ní vršek, který odloží do popelníku a napije se. Alkohol ten momentálně potřebuje.*

Hned co to dořekne, tak se neudrží a začne se smát jako pomatený, přece jenom není první ani poslední kdo mu vyhrožovala. Potom co se z toho záchvatu vzpamatuje tak se koukne na Persefonu a přemýšlí co jí říct, přece jenom vyhrožuje bohovy podsvětí, tak si to musí vychutnat více a více. "takže ty mi chceš zničit život jo?" ještě jednou se lehce zasměje a pomalu dopije svojí flašku whisky, potom co ji dopije tak se koukne znova na Persefonu pohledem plným odhodlání "tak poslouchej holčičko, ty se mi do života neser, pokud uvidím ten tvůj obličej u mého jazz klubu, tak ti udělám ze života takový peklo, že na ty roky v podsvětí budeš vzpomínat jako dovolenou, je ti to jasný?" řekne rázně a se lehčím vztekem, sice jí zrovna nechce mlátit v tomhle baru, přece jenom by jeho bratr Zeus zjistil že tu je a to nechce, che od toho pytle sraček být co nejdál. Jak je vůbec dlouhá Hádova nenávist k Diovy? od samotného stvoření světa, on měl být hlavní bůh, on byl nejstarší bratr ne Zeus, on měl být všemi milován, ale skončil jako obávaný bůh podsvětí. Potom co to Persefoně dořekne tak začne přemýšlet o nové bestii co by mohl stvořit, třeba něco nebezpečného jako Hydra nebo dalšího Krakena....tentokrát ale silnějšího a lépe ovladatelného. Ted zpátky k Persefoně, ví že on a ona mají více společného než si myslí, ale to se mu sakra líbí a upřímně, dost ho to rajcuje.