Krytý bazén

*V těchto večerních hodinách si rád užívá svého klidu a prosperity, jenž těmito vlastnostmi Athény hýří. Ještě dost míst v tomto městě neprozkoumal ale má na to času dost. Ještě nepotkal ani svou matku, ani nikoho jiného z Olympu, takže mu svoboda, kterou získal nebyla vzata a doufá tedy, že ještě dlouho nebude.
Narazil na krytý bazén, který ho v prvních chvílích zaujal. Na Olympu to byly maximálně obrovské lázně, ve kterých si bohové hověly. Už se dost krát stalo, že zíral z oblohy na zem na bavící se národ, který se omýval v moři, nebo právě na takových to bazénech a jediné co chtěl bylo vyzkoušet si to a teď má možnost. Chvíli ještě s rukami v kapsách hledí na budovu před ním, než se konečně rozejde. Zaujala ho před vstupem lampa, která byla nejspíše pokažená, protože zbytečně problikávala, všude byla jinak tma, jako v pytli. Vstoupil dovnitř, kde na něj vykoukla cedule s nápisem noční koupání. Jaká potěšující zpráva. Přistoupil k okénku, kde si zaplatil vstup a začal se shánět po plavkách, protože žádné neměl. Většinou se bohové v lázních obnažovali, než vstupovali do lázní, ale ... to je zase na jiné povídání. Eros to rád sledoval, ostatně, jako jakékoliv tělo muže, ale, o tom třeba někdy jindy.
Vstoupil do šaten, kde se nesměle převlékl a pokračoval do vestibulu, kde už na něj čekala krása modrého bazénu... Nebyl tam vůbec nikdo, absolutně nikdo, kdo by narušoval jeho soukromí. Přesunul se ke kraji bazénu a posadil se na něj. Nohy sesunul do vody a seděl. Seděl a ničím nerušeně sledoval hladinu bazénu. Ach, to bylo krásné.*

Konečně se malého příživníka jeho peněženky zbavil a mohl se bavit z vlastních financí sám. Ano, myslel syna své sestry, která by mu měla líbat nohy uz jen za to, že si toho malého smrádka bere na starost. Někdy i dobrovolně. Dalo by se říct, že Luciel je takoví nevlastní otec, ten kluk je u něj pečený vařený. Z domu se dostal rychle, s malou sportovni taškou a doufáním, že se v bazénu nikdo neneachází... jaký blázen by tam lezl po nocích jako Luciel? On osobně ma jediné důvody... může si v klidu zaplavat. Nerušeně a bez toho aby na něj kdokoli cákal vodu... tahle většinu byl mokrý ještě dřív než do vody vůbec vlezl.

Pomalinku došel k budově, žárovka byla zhasnutá a když problikla, Rob sebou cukl, ale nakonec jen zakroutil hlavou, pousmal se své blbosti a vešel. Stačil zaplatit a už už se utíkal převléct. Byl rád že zatím to nevypada, že by tu někdo byl, jelikož společné šatny... koupelny a podobné zařizení kde je mezi samími muži ho značně znervozňuje. Převlékl se do plavek, prohrábl vlasy a povzdechl si. Uklidil tašku pod jednu z laviček a pomalu zamířil přímo k bazénu. Nadech, výdech ... byl rád že konečně vidí průzračně čistě modrou vodu, ale osoba sedící na kraji ho překvapila. Najednou nevěděl jestli jít do vody nebo se jen posadit kousek od bazénu, i když nakonec se odhodlal, došel k jednomu ze stupínků, na který se postavil a šipkou zajel pod vodní hladinu. Cáklo to, ale ne moc a vynořil se az když mu došel vzduch, zatrebal hlavou a promnul oči, aby z nich dostal vodu.

Dalo by se říct, že si přál, aby tu byl sám. Ještě pár minut a vsadil bych se, že by tu i rád zemřel, ale na to je docela brzo, alespoň u řeckého boha, že ano. Voda byla příjemná. Skvělé osvěžila jeho zatemnělou mysl vším zlým, co se na světě vyskytuje. Byl to rodilý optimista a vidět špatné věci škodilo jeho duši. Překvapilo ho, když zaslechl zvuk "mlaskání" chodidel, která neznámého táhly k bazénu. Už se bál, že se bude muset potýkat s nějakou řeckou bytostí, která ho jde sežrat, ale byl to jenom rozkošný mládenec a po zvídavém a možná až troufalém zírání na něj zjistil, že už ho zná. Potkal ho přece jenom v parku, ale ...
Už je to dlouho na to, aby si jej pamatoval i ten druhý. Sledoval jej teď už spíše více nenápadně, protože bylo divný někoho sledovat jako blázen na osamělém místě, jako byl tento bazén v tuto dobu. Byla to vlastně první příležitost, kdy jej mohl vidět bez trička. Většinu lidí spojovala nahota a to on dobře jako bůh lásky znal, protože co je vlastně důkazem lásky? Přece jenom sex.
Všiml si ho také a tak odvrátil pohled a dál se prostě čtvachtal ve vodě a zrovna ve chvíli, kdy neznámý skočil do vody, ochrstla i jej. Otřel ji z obličeje pryč a prostě se jen zazubil.

Znovu se jejich oči setkaly teď v pomyslné euforii, kdy Wallacovi tedy, bohu lásky přeběhl mráz po zádech, skoro jako by mu to něco naznačovalo. Pofidérní husí kůže, která mu vyskákala snad všude a že to bylo vidět pěkně, když byl tak obnažený, že ano. Pozoroval to roztomilé stvoření v té vodě. Už bylo dočista jasné, jak jsou bohové se svou orientací nevyrovnání ale Eros byl odlišný. Už dávno věděl, že ženy nejsou to, co ho přitahuje, ačkoliv to teda bylo pro většinu lidí přirozené a hlavně je to spojovalo, on je spojoval, jako bůh lásky, že ano.
Tento mladík, tmavooký, co se objevoval ve vodě, jako by se z ní narodil byl zvláštní, zajímavý. Nádherný jako sama noční obloha a přitom tak nevinný a rozkošný, jako jablko z Ráje. Zavrtí hlavou tak, aby to nebylo moc poznat. Občas je lepší jen tak posedávat a neřešit nic. Usměje se na mladíka, který si stále užíval přítomnost ve vodě.
Ach, slabá paměť? Málo masa. Ušklíbne se na mladíka. To jste se mne teda dotkl, zapomněl jste na mě rychle... Z parku, chválil jsem vám prcka. Zasměje se. Já na vaši rozkošnou tvář teda rozhodně nezapomněl... Zavrtí hlavou do stran, ačkoliv si teda myslí, že je zvláštní vykat někomu, kdo je ve skutečnosti vlastně o pár dekád mladší než on samotný.

Byl roztomilý. Opravdu. Ještě nikdo asi nebyl takový, jako on. Ani na Olympu, ani na zemi. Dá se říct, že přes tu řádku lidí a bytostí se nesetkal ještě s nikým, kdo by měl takový důvtip, jako tento mlaďoučký havránek. Pozoroval ho, jako jediný světlý bod na tomto bazéně a to vlastně byl. Jeho pokožka byla tak světlá, jako ... zářicí měsíc nad temnou nocí. Možná si to rozmyslím, až mne přestane pozorování vás nudit... Pokrčí drobně rameny, než se mu na tváři rozvlní rty do nesmělého úsměvu. Poslouchá jeho vyprávění o tom malém prcku. No a já už se bál, že jste zadaný otec... Zasměje se pobaveně, ale ... tohle mu vyhovuje. Je spíše na romantiku a přímé lichotky, nežli takové obíhání tématu, ale ... neví, jestli je jeho orientace stejná, a tak musí jednat trochu logicky.
Byl vcelku rád, že jeho lichotku přijal bez nějakého zvláštního zaražení se, a proto mohl pokračovat dál. Byl to roztomilý kompliment. Zatváří se jako největší andílek pod sluncem. Spíše vás raději budu pozorovat a užívat si to a až pak možná vlezu do té vody... Pokrčí rameny a ušklíbne se.

Pozoroval to mladičké, utrápené stvoření a do tváří se mu hnala červeň. Nebylo to z toho důvodu, že by se třeba nějako styděl, nebo byl v rozpacích, ale byl příliš zasažen světlem rozkošnosti toho, jenž se nachází v bazéně. Tak, ještě, že tu jsem, abych vám to srdéčko mohl zpravit. Ušklíbne se na oko, protože jen on ví, jaký je vlastně ten hluboký význam věty, kterou vypustil z úst.
Jeho další slova ho zahnala do kouta rozpačitosti, jelikož teď dost přemýšlel o tom, jak to vlastně myslel. Byla to taková nečitelná věta, ze které nemohl nic rozluštit a tak nezbývalo nic jiného, než přemýšlet o nesmrtelnosti brouka. Není to ale zajímavé téma, a tak jej ukončil mžikem oka.
Nezájem? To mi vysvětlete... Takový pohledný mládenec... Chytí se se zájmem za bradičku a vrhne na mladíka velice zkoumavý výraz, který raději ukončí tím, že se podívá jinam. Je hloupé na někoho takto zírat, alespoň on nemá rád, když na někoho takto zírá, pak totiž může dojít ke konfrontaci a to by nerad. Ale, snad nejste takový škodolibý, mladíku...
Zavrtí hlavou do stran a nechá na své tváři vyběhnout křivý úsměv, který odhaluje jeho pečlivě opečovávaný chrup. Už to vypadalo, že by se vrhl do vody, protože... viděl topit se mládence... To ho nenechávalo tak odstrčeným a chtěl se pro něj vrhnout, snad ho i zachránit, jen co se dostal do blízkosti a jeho tělo se dotklo vody, vynořil se. Zbláznil jste se? Víte, jaký jsem měl strach? Zíral z blízkosti mladíkovi do tváře, nevěřícně kývajíc hlavou do stran.

Zakroutil hlavou a prohrábl si vlasy z kterych odkapávala voda. Oh, tak to pak děkuji. Jste nějaky profík, přes opravy srdcí? Uculil se vesele. Vlastně mu připadal mladší, alespoň o kousek.
Každopádně si Luciel nemohl nepřipustit, že mu je tento muž značně sympatický. Podobného člověka opravdu snad nikdy nepoznal. Začnu se s další lichotkou červenat, tykejte mi. Nevěděl jestli se jeho podvědomí snaží zbavit tématu orientace, ale rozhodně se nejspíš tiše modlil, aby nemusel nic říkat. Jsem Luciel Trevino, jinak také Robbie. Pousmál se mile, trochu dotěrně... protože toužil znát jeho jméno.
Jméno někoho s kým se mu tak dobře povídá. Nejsem škodolibý... jen jsem rád za společnost. Ušklíbl se. Po té co se vynořil z vody, rozdychal se a teochu se na něj zazubil. Páni... Voda ti sluší. Vyplázl trochu jazýčwk, protože byl moc veselí, že ho takhle převezl a konečně měl ve vodě společnost.
Doufám, že kdybych se utopil půjdeš mi na pohřeb s úsměvem. Stále mu úsměv nespadl, jen si na chvilku skousl spodní ret a po té co si uvědomil jak mladíka prohlíží koukl jinam, přesněji ke stupínkům a pak zpět na něj. Zaplavem si? Mrkl trochu a lišácky se uculil. Veselej jak měsíček na hnoji. Kde žiješ? Pomalu se rozplaval směrem ke stupínkům, chvilkami se koukl na něj, jestli plave také.

Zadíval se na něj a pouze prazvláštně pokroutil hlavou, přičemž jen pokrčil rameny. No, dalo by se to tak říct... Uznal jen s drobným úsměvem, který se mu vyšvihl na rtech. Přece jenom, jako bůh lásky by se dalo povědět, že je něco jako profík přes zlomená srdce, což by se dalo spojit i s opravováním srdcí. S každým jeho uculením tuhlo srdce v jeho hrudi. Nad takovým rozkošným úkazem se musel vždy jenom pousmát.
Červenejte, myslím, že i červená vám sluší. Pousměje se a nad návrhem tykání jen přikývne hlavou a drobně se pousměje. Přemýšlel ještě předtím, jak by se tento drobek mohl jmenovat, ale jeho další slova už mu to prozradila. Luciel, uhm... To je skvělé jméno. Pronesl s nadhledem. Já jsem Wallace, Wallace Alexander Margaritas, takže si můžeš vybrat. Ušklíbne se během čehož promne svůj promáčený obličej. Z vlasů mu odkapává voda a v obličeji se mu stále čiří jisté rozpaky. Neutopíš se, jasný? Plácne ho po rameni, během čehož jeho výraz vystřídá jisté naštvání, které během chvíle vystřídá za uvolněný úsměv. Plavání moc nemám rád, ale dívá se mi na tebe hezky. Zaculí se jako největší andílek na světě. No, tady, v Athénách... Teda, kdyby jenom věděl, že jeho původní sídliště je Olymp, ale, to se přece neprozrazuje na potkání.

Zamrkal trochu a usmál se. To by jsi mě mohl naučit nějaké kouzlo... na vyléčení. Založil si na chvilku ruce na hrudi a jen ho sledoval. Spokojeně se culil, stále stejně. Každá další věta mě uvádí do rozpaků.Nechtěl se červenat. Červená je barva lásky, síly a stejně tak krve... proto nejspíš nešťastně zamilované tak bolí, když je drahá polovička odkopne. Vydechl si tiše než začal pomalu plavat ke břehu, kde se vyhoupl na kraj bazénu a jen se posadil. Skvělé jméno? Moje? Doufám, že jsi slyšel svoje Wally, Alex a má oblíbená pizza Margarita. Co víc bych si mohl přát?
Zavrněl a trochu se sklonil k vodě. Nechtěl jen na něj civět, není to slušné, i když Alexandra pozoroval s chutí rád, což přišlo mu to divné... Narozdíl tedy od něj plavání má Luciel poměrně rád.
Pokud vím, jsou tu překrásné památky, bohatá historie a ani nemluvím o místní mytologii, ta je skoro dokonalá. Přijdeš si někdy, že na tebe bohové shlížejí? Zasmál se a pozastavil nad tím jak vlastně vypadá v té vodě. Trochu chviličku nevnímal. Jsi v té vodě kouzelný jako malá mořská víla... jen hezčí. Prohodil, ani si neuvědomil, že nahlas a jak to nejspíš vyznělo. Nebude si nalhávat, že se mu nelíbí... naopak, ale musel by zničit svou "drsnou" image, aby to uznal jen tak. Zavrtěl hlavou, začervenal se jako rajčátko a schoval obličej do dlaní. N-nemyslel jsem to...nějak... chci říct... Drmolil a nemohl se dostat na konec své zkomolené věty. Sám nevěděl co chce říct, jak vysvětlit co řekl, natož co očekávat za reakci.

Chytí se za bradičku a na obličeji se mu rozzáří takový ten pohled, kdy nad něčím pekelně přemýšlíte a snažíte se docílit co nejlepšího výsledku v podobě rozhodnutí, no, na to se podívá do těch jeho čokoládových oček. Třeba jednou ano, budeš si to muset zasloužit. Vyplázne malinko jazýček a během toho, co pokračuje dál ve svém monologu se jenom malinko culí.
Poplave kousek k němu, spíš teď stojí přímo před ním, když on sedí na výstupku na kraji bazénu. Moji rodiče věděli, jak mě pojmenovat. Vlastně to byl přímo on, kdo si zvolil takové jméno, ale to je zase něco, co se neříká na setkání. Kdyby mu měl povědět jeho skutečné jméno, asi by se každý pěkně divil. Když začne mluvit o Athénách, jen své oči zapíchne na nějaký blízký bod a nostalgicky si přehrává vše, o čem mluví.
Při jeho dalších slovech se musí ale drobně uchechtnout. Věřím, že shlíží. Určitě ano. Pokrčí neznatelně rameny, než se podívá nahoru, do Lucielova obličeje. Víš, že jsi rozkošný ze všech úhlů? Pomyslí si a svou myšlenku poví nahlas.
Po jeho lichotce roztáhne rtíky do úsměvu, během čehož má své zoubky zase na dosah Lucielových očí. Během toho, jen natáhne ruku k Lucielovu obličeji a hřbetem ruky ho pohladí po tvářích. Viděl už tolik vyznání lásky, že tohle je naprostá hračka - sic, to není vyznání lásky, ale pár lechtivých lichotek, nemůže zase nepřiznat, že by se mu to nelíbilo. Děkuju, ale to ty jsi tou zářivou hvězdou na noční obloze, zlato... Nemohl neříct to drobné slůvko, které připíchlo celou větu v daleko lepším světle.

Jednou, kolikrát jen to slovo slyšel i od své sestry. Platí. Pokývl souhlasně hlavou. Najednou si přišel, jakoby mu byl blíž. Ale nebyl to jen pocit, když doplaval k němu. To ano, asi zázrační rodiče... Zazubil se a sledoval ho. Nevěděl o čem pořádně mluvit... co tohoto muže zajímá, jestli má nějaký koníček nebo je jen takový ten pohodový typ. Asi ano. Je to zajímavá představa. Kdyby jen věděl před kým takhle mluví... chvilku se rozplýval nad tím vším než se zarazil. Rozkošný? pozvedl obočí se zájmem, ale zároveň údivem. Flirtuješ se mnou opravdu nebo se mi to jen zdá? Vzápětí se ušklíbl a trochu se k němu nahl. Pak se trochu zachvěl, přišlo mu že tenhle mladík má opravdu ty nejjemnější ručky a lechtivá slůvka s maličkou třešničkou, mu rozsvítila očka. Zlato? Trochu zamrkal a skousl si ret. Jsi zajímavá osůbka... nebojíš se, že jsem třeba sériový vrah? Zadíval se mu do očí, asi v nich hledal odpověď na svou vlastní otázku. Vždyť oči jsou oknem do duše, ne? Rozbušilo se mu srdéčko o něco rychleji.